Často setkávám s otázkou, zda pamlsky do výcviku jezdeckého koně patří či ne. Na tuto otázku neexistuje krátká ani snadná odpověď, a proto to také dneska bude delší povídání, které však určitě stojí za popřemýšlení.
Tak používám tedy pamlsky já? Ano. Loudí můj kůň po kapsách? Ne. Jsou pamlsky pro každého koně? Ano i ne. Měli byste to zkusit právě vy? Tak jak to vlastně je? Pojďme se na to postupně a pomaličku podívat z různých stránek.
Úvodem bych řekla asi tolik, že nejsem striktně ani proti pamlskům, ani pro ně. Kokinka jsem koním dávala odjakživa, i když dříve né úplně za odměnu za určité chování či cvik, ale spíš jako odměnu po práci, nebo jen tak pro radost (spíš svoji radost, že 😊 ). Moje vnímání pamlsků jako odměny se změnilo s vlastnictvím mého prvního koně, u kterého jsem mohla více ovlivnit, jak se s ním bude zacházet, jak bude trénován a jak k němu bude přistupováno. V té době jsem pronikla do tajů „pozitivky“ a chvíli si s tímto konceptem hrála.
Co je to ta „pozitivka“? Podrobně vysvětlit, co to pozitivní motivace v tréninku vlastně je, by zabralo celou knížku. A taky že jich několik napsáno bylo. Kdo by se problematiku více zajímal, může sáhnout po knize Karen Pryor Svého psa nestřílejte, po knihách Františka Šusty (Trénink je v hlavě, Trénink je rozhovor) nebo Gabby Harris (Dotkni se zvířecí duše, Od delfína ke psu a zpátky k člověku).
V hodně velkém zjednodušení pozitivní motivace využívá jeden z kvadrantů operantního podmiňování, tedy jeden ze způsobů, jak se koně (zvířata a každá živá bytost) může učit. O ostatních kvadrantech se budeme bavit zase jindy, dnes zůstaňme u pozitivního posilování, označovaného zkratkou R+. Když bych měla celou věc zase zjednodušit, písmenko R vychází z anglického reinforcer – odměna, + znamená pozitivní. Tedy za své chování, které koník předvede, dostane něco, co chce (odměnu). A protože odměnu má rád a chce další, je pravděpodobné, že pokud chování, které má předvést, dobře rozumí, bude jej opakovat (protože ví, že za něj dostane odměnu).
Vezmeme si to na příkladu: holčičce se líbí, když jí její poník dává pusinky čumáčkem na nos. Pokaždé, když se pony svojím čumákem dotkne holčiččina nosu, dá holčička poníkovi kousek mrkve. Poník chápe, že chování „dotknu se holčiččina nosu“ povede k mrkvi, a tak toto chování bude dále nabízet a inkasovat za něj mrkvičky. Nebo jiný příklad: koník stojí ve stáji a kolem jde holčička. Koník kopne předním kopytem do dveří boxu, což upoutá pozornost holčičky, ta přijde blíž a dá mu pamlsek. Co se bude dít, až příště půjde holčička kolem boxu? Koník pravděpodobně opět kopne do dveří, protože minule to vedlo k pozornosti a k odměně.
Myslím, že dodržíme-li všechny zásady správného odměňování (o kterých si povíme zase jindy), může nám tento nástroj v tréninku dost pomoct. Zároveň bych však nerada přišla o široké spektrum historicky ověřených a používaných postupů a pomůcek při drezurním a gymnastickém výcviku koně, jakými jsou tlak holení, pomůcky sedem či otěžemi. Cílem mých jezdeckých lekcí je tedy skloubit obojí dohromady.
V praxi to může vypadat třeba tak, že koníka požádáme o zvednutí kopyta. Protože je to koník, který nohy zvedat neumí nebo nechce (nebo hříbátko), nohy nedává ochotně a pouze stojí a čeká, co se stane. A my jako obvykle řekneme „nohu“, na nohu trošku zatlačíme a nohu s větším či menším úsilím zvedneme. Bez využití pamlsků bychom nohu opět položili (v tom lepším případě, v tom horším se bude kovář snažit kopyto upravit rychle a hned a koník bude příště ke zvednutí nohy motivovaný ještě méně). Pokud však ve chvíli, když koník odlepí kopyto od země, použijeme naše magické slůvko ( o kterém si více povíme jindy) , koník okamžitě pozná, že něco, co udělal, se nám líbilo a dostane odměnu. Při dalším a dalším pokusu se tedy šance, že nohu začne na náš povel ochotně zvedat, stupňuje.
Ať už se Pro pamlsky rozhodneme, ať přitom budeme koníkovi „klikat“ nebo říkat jiná slovíčka, nebo mu nebudeme pamlsky dávat vůbec, je důležité, aby nám kůň rozuměl a měl v systému našeho odměňování jasno. Klíčová je konzistentnost našeho přístupu a nastavená pravidla, podle kterých se ke koni chováme. Nemůže jeden den platit jedno, a protože jsem si přes noc přečetla zajímavý článek, bude dnes platit ono, a protože o víkendu jsem viděla zajímavé video, zkusíme to příští týden úplně jinak. Z toho bude mít koník v hlavě jen zmatek a nebude fungovat nic.
Je tedy používání pamlsků vhodné pro všechny koně? Řekla bych, že pro velkou většinu koní ano, až na ty úplně nejvíc nenažrané. Tehdy by nám mnohem více času zabralo naučit je slušným způsobům (jelikož jak si odměnu brát, neloudit a i v přítomnosti pamlsků se umět soustředit je důležitá část výcviku, pokud se rozhodnu s pamlsky začít). Přesto bych odměnu pamlsky nedoporučila všem jezdeckým dvojicím. A proč? Protože někdy je to právě člověk, kdo nedokáže správně odměňovat. Myslím tím ve správnou chvíli, být v odměňování konzistentní s spravedlivý. Pro takovou dvojici bude mnohem přínosnější, pokud člověk koníka pohladí, dá mu chvilku pauzu, nebo ho poškrabká na krku.
Jak správně odměnit koníka během výcviku nejen s využitím pamlsků, bude obsahem dalšího článku. Už tak se nám to dneska pěkně natáhlo 😊